Krejča Aleš

malíř a grafik

Malíř Aleš Krejča se narodil v roce 1941 v Karlově ulici na Starém Městě pražském. Otec Jindřich Krejča (1920-1993) byl akademickým malířem, původně reklamním grafikem. Později se stal ilustrátorem beletrie a poté výhradně přírodovědných atlasů. Matka Aleše Krejči Marie, rozená Šmídová, později Horáková, pracovala jako řidička u elektrických dopravních podniků, také jako vychovatelka učňů, posléze jako pracovnice kulturního střediska.

První umělecké pokusy Aleše Krejči sahají hluboko do jeho dětství. V pěti letech se stal autorem tzv. „rayogramů“, kdy na fotopapíry uzmuté otci pokládal roztodivné předměty, osvětloval je sluncem a prožíval úžas nad jejich vyobrazeními. Neznal však ustalovací proces a tak jeho „rayogramy“ mohl pozorovat také při jejich postupném a rychlém mizení. V sedmi letech začal „práci“ s olejem. Vznikala především zátiší, ale také „portréty“ spolužaček.
V letech 1954-1959 navštěvoval Aleš Krejča Školu umeleckého priemyslu v Bratislavě (obor užitá grafika). Do Bratislavy následoval svého otce. Na škole díky vynikajícím učitelům získal znalost grafických technik. Po maturitě složil úspěšně zkoušky na bratislavskou Akademii i na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze. Zvítězila Praha a jeho touha po samostatném životě. V ateliéru plakátu a knižní grafiky u prof. Františka Muziky (1900-1973) se důkladně seznámil s tvorbou a použitím písma, s konstrukcí krásné knihy. Studium ukončil v roce 1965 prací na knize básní Věry Linhartové Nastolení krále s dřevorytným doprovodem.

Zásadní vliv pro Krejčovo malířské směřování měla nejen téměř aristokraticky vznešená osobnost profesora Františka Muziky, ale též často až básnický vhled do dějin výtvarného umění Jana M. Tomeše. Osobní setkání s Mikulášem Medkem zapříčinilo, že M. Medek se stal na dlouhou dobu pro Aleše Krejču vzorem. Jeho výtvarný názor formovali nejenom spříznění umělci – malíři a sochaři, ale také osobnosti literárního umění.
V šedesátých letech pracoval Aleš Krejča po úspěšném konkursu jako ředitel státního zámku Kratochvíle v jižních Čechách. V roce 1968 se oženil. Se svou první ženou, malířkou  Zdenkou, roz. Dvořákovou,  má dva syny Kryštofa (nar. 1969) a Jáchyma (nar. 1974). Jeho druhou ženou se po rozvodu se Zdenkou stala Zdena Vrbková, učitelka jazykové školy. Po svatbě v roce 1984 bydleli v Praze na Starém Městě. V té době pracoval Aleš Krejča jako grafický úpravce a ilustrátor pro řadu českých nakladatelských domů (Artia, Aventinum, Čs. spisovatel, Odeon, Mladá fronta atd.). Je držitelem významných ocenění v soutěži o nejkrásnější knihy roku. Realizoval se i v dalších oblastech užité grafiky jako jsou filmové plakáty, grafické úpravy novin a časopisů, obaly gramofonových desek, novoročenky, loga apod..

V roce 1994 se Aleš Krejča rozvedl podruhé a následující rok si vzal za ženu Janu Šmídovou, novinářku a redaktorku rádia Svobodná Evropa.

Od roku 1996 pracoval Krejča deset let jako výtvarný redaktor nakladatelství Reader´s Digest Výběr. Těžištěm jeho výtvarné práce však byla vždy tvorba závěsných olejomaleb.

Malíř Aleš Krejča je současným nejvýznamnějším představitelem českého a evropského magického realismu. Vyniká mistrovskou technikou a jeho dílo v kontextu současného výtvarného umění je naprosto ojedinělé. Tvorba Aleše Krejči je unikátní rovněž v tom smyslu, že je pravdivým odrazem jeho vnitřního světa, světa tajuplného a myšlenkově bohatého.

Potvrzením kvalit tvorby malíře Aleše Krejči jsou slova významného českého historika umění profesora PhDr. Jana Kříže.

„Nesporných hodnot českého fantazijního umění si byl vědom již František Šmejkal, když v roce 1967 uspořádal v Jihlavě a pak ve Špálově galerii v Praze výstavu Fantazijních aspektů současného, tedy tehdejšího českého umění. Ve světě by se české fantazijní malbě mělo dostat stejně významného místa jako tomu bylo v případě rakouského realismu v dobách jeho největšího rozkvětu v šedesátých a sedmdesátých letech. Přitom je právě česká fantazijní malba v mnoha ohledech zcela originální, opřena o vlastní tradici manýrismu a surrealismu, nadána silou niterního prožitku a disponující jak magickou fantazijní fabulací, tak i vrcholnou malířskou kulturou. Kdysi žák Františka Muziky na Vysoké škole uměleckoprůmyslové Aleš Krejča, zviditelňuje svými obrazy to nejlepší, čím se česká fantazijní malba může ve světě i doma právem prosadit. Ve svých obrazech rozvinul Aleš Krejča osobitou fantazijní mytologii.
Ta zčásti koření v kolektivních mýtických praobrazech, zčásti je doplňována charakteristickými pohádkově mýtickými novotvary z říše hlubinně ukotvené fantazie autora. Obojí se sugestivním způsobem prolíná, aby se tak v rámci malířova virtuózního scénického myšlení rozvinul ten charakteristický, v plném smyslu slova magický prostor všeobsahujícího tajemství Krejčovy malby. Stylový původ Krejčovy imaginace je třeba hledat v přírodním lyrismu surrealismu, prochvělém tajemným erotismem. Tak ho představuje Max Ernst a tak mu mezi jinými rozuměl právě František Muzika. Do mystéria osudových dějů podvědomí, reprezentovaných malířskou výpravností scény i povahy bájných bytostí ne jevišti obrazu, vnáší Aleš Krejča i vyhraněně vlastní, pohádkově hravý, humorný, ale někdy i ironický tón. Je to umění, které ze světa drsného pragmatismu současné civilizace chce uniknout do bájných sfér slastných přeludů a sladkého snění, aby se však v halucinantních oblastech fantazie znovu potkávalo s často až příšernými alegoriemi konkrétních podob a dějů světa a života. Krejčovy fantazijní šifry si nás kromě svrchovaně uzurpujícího estetismu malířské formy vždy podmaní i svou niternou zátěží a tajemně věštebným duchovním přesahem.“ Jan Kříž