Výstava Rogallony, Nová síň Praha

Rogallony jsou rozsáhlým výtvarným cyklem malířky Ivany Bednářové. Výstava s názvem Rogallony
se uskutečnila v roce 2014 v Nové síni v Praze.  www.novasin.org

Výňatek z úvodního textu katalogu k výstavě Rogallony:

„…Současná výstava s názvem Rogallony plynule navazuje na dosavadní cykly. Velkým inspiračním zdrojem se stala zahrada, setkávání se s mnohostí tvarů a barev otevírá prostor pro její imaginaci. Vědomé odmítání racionálního vysvětlení jevů ji opětovně zavádí do světa fantazie (Podivný rogallon v podivné krajině, Rogallon v krajině bezčasí atd.). Kromě mystičnosti tvarů jí umožňuje toto téma „vzdát poctu“ veškerému létání a z něj plynoucímu pocitu svobody (Utajená základna rogallonů, Havárie s dobrým koncem). Zvláštní rozměr do tohoto tématu pak vnáší touha po pochopení psího pohledu na náš svět, na svět rogallonů, na to, jak vidí létající objekty (skutečné i ty namalované) jezevčice Nerinka. Psíma očima si pokládá Ivana Bednářová otázku o smyslu lidské existence (Vidí rogallon). Díla prezentovaná na této výstavě svou monumentální formou přírodních tvarů odkazují diváka k mystickým krajinám Bretaně.
Plátna na výstavě Rogallony představují šťastnou syntézu všech předchozích etap tvorby Ivany Bednářové. Fantastické krajiny, poetický realismus, fantasknost, biologické tvary a struktury podložené existenciálním myšlením dostaly suverénní malířské zpracování. Autorka v nich našla svůj osobitý jazyk, který může oslovit vnímavého diváka.“
PhDr. Jaromír Procházka, únor 2014

Kde se vzaly Rogallony?

Rogallony se staly součástí mé vnitřní reality.

Jsou druhem myšlenky pramenící z mého fantazijního světa – území tvorby, kde mohou létat bez omezení. Nezapomínají na svou tichou podstatu a milují tajemství. Jsou různé druhy. Některé jsou zábleskem, ani je nestačím ukotvit. Jiné mění tvar, barvu a mnohé z nich zůstavou ukryty kdesi v labyrintu mé mysli. Stále vznikají i zanikají, přistávají nebo odlétají. Rogallony touží po prostoru a neváhají létat do hlubokých a dosud neobjevených končin vnitřního temného světa. Dokáží objevit zákoutí zasutá hluboko v paměti a rozkmitat zpola zapomenuté vzpomínky. Pohybují se po drahách fantazie a létají čistě na emocionální a mentální energii představivosti. Nesnášejí ostrá světla, silné reflektory, cítí se dobře v potemnělých zákoutích lidské duše, kde se mohou nerušeně vznášet. Ke své existenci potřebují hudbu a údiv nad dílem přírody. Hledají svět harmonie nikoli disharmonie. může to být i harmonie smutku. Z jejich tiché podstaty pramení, že se brání stavu, kdy je vše přesvíceno, rozklíčováno, do detailu popsáno, přehlučeno, překřičeno a hlavně zařazeno do šiku módních trendů. Rogallony milují svobodu a je pouze na konkrétní vnitřní realitě člověka, zda létají nebo jsou uvězněny z prosté vnitřní obavy, strachu, aby se jedinec v tom velkém mediálně formovaném světě neztratil. Rogallony jsou stvořeny z látky imaginace a snění a není důležité, zda létají v hlavě malíře, vnímatele umění, jiné hlavě, či reálně před očima mého psa. Hlavní je, že létají.
Ivana Bednářová, únor 2014