Esej "Záludnosti zrcadlovosti"

Uvízlé vjemy Miloslava Krále Českého

Záludnosti zrcadlovosti

Deciesej

Zdá se být nemožné, aby někdo stál modelem sám sobě. Když se však přibere ku pomoci zrcadlo, tak to jde. Samozřejmě nevím, jestli tak postupoval i Henri Rousseau v případě svého gruntovního obrazu Vlastní podobizna s krajinou. S ohledem na insit-realistický rukopis se totiž zrovna u tohoto malíře nabízí i varianta, podle které by figurální část „krajinoportrétu“ vytvořil pouze intuitivně, bez předlohy. Zkrátka by se jenom vmaloval do předmalovaného pozadí. Což se pochopitelně mohlo odehrát i dodatečně – až v ateliéru. Ovšem proporčně neorganický „vrůst“ figury do horizontální(?) silnice by spíš odpovídal tomu, že službu zrcadla přece jen (tak trochu násilně) využil…

Je ale způsob provedení tím, co by někoho mohlo zajímat? Jedině snad, kdyby nějaký nadmíru šťouravý kunstbadatel předestřel veřejnosti svou dedukci, že pokud se známý kníže samodidaktů namaloval via zrcadlo, musel nutně být rodilým levákem. Komu i toto připadá málo zajímavé, pro toho to ještě upřesním – byl by totiž levákem, avšak pojednaným tak, jako by byl pravák…! A je to. Co teď s tím? Která jeho ruka vlastně byla tou pravou? A co by na to asi řekl sám Mistr? Hm, třeba by s takovými podružnostmi ani neztrácel čas. Nebo že by mu to obrácení gardu vůbec nedošlo? To se mi moc nezdá, tak naivní snad zase nebyl. Namaloval se tedy opravdu v režimu bezzrcadlovém? Jisté je, že celý svět ten obraz zná s Celníkem pravorukým. A já bych to teď ani dál nepitval. Už jenom proto, že jsem se do toho nějak moc zamotal.

Ono se už dávno ví, že uměle vyrobená záhada může působit jako pozitivní vada na kráse. Když na nějakém obraze jednou ulpí cosi jako syndrom zmetkové poštovní známky, je to k nezaplacení. Je ale přece rozdíl mezi světem seriózním a pouťovým.

Jistě to brzy někdo spolehlivě vysvětlí. Někde snad musí být k nalezení věrohodné fotoindicie malířovy pravorukosti. Zatím bych celé toto polojasno odložil do škatule s nápisem „Záhady zdánlivé“.

Jako záhaDadada:: vĚ tšího kalybr u se mi jeVí ……ííí,, íí … .. ; — ,.,.,…

– O m l u v t e p r o s í m e p o r u c h u k l á v e s n i c e –

Bezchybné dokončení bude na této stránce vyvěšeno v noci na neděli 25. března, ve 2 hodiny a 18 minut, a možná (když nebude zlobit klávesnice) i dřív.

,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,

– D o k o n č e n í –

Jako záhada většího kalibru se mi jeví chování zrcadla jako takového. Samotné to prostřídání obou stran je mi jasné. Fyzika… paprsky… optika… logika – a všechno se hned mění. Když před zrcadlem držím kladivo v pravé ruce… no dobrá, tak tedy třeba párátko. Když držím párátko v pravé ruce… To je vlastně zbytečné popisovat. Nic tak zvláštního na tom není, a člověk se s tím smíří. Zvykne si.

Čím to ale je, že ve vertikálním směru srovnatelné přehození neplatí? Nohy na zemi jsou i v zrcadlovém zobrazení nohama na zemi. Vždycky. (To i ten Rousseau, no – jakž takž…) Ne že bych to chtěl měnit; nikdo si nemusí na nic zvykat, a je to dokonce i pohodlnější. Jde ale o velezáhadu mezi záhadami. Kam kráčíš, analogie? Je před námi případ jako stvořený pro lidskou zvědavost.

Kdejakého prealchymistu jistě už dávno napadlo takticky otočit zrcadlo o 90°. A zkoumat, co to udělá. Umím si představit jeho zklamání. Sám jsem to zkoušel. A pozor, pak navíc i o 180° – a taky nic. Kde je potom jaká logika těch paprsků? A ani 200° nepřineslo nic nového…

Snad ani nemusím uvádět, ke kolika stupňům jsem nakonec došel. A to bez jediného příslibu výsledku, natož aby mě potkalo štěstí v podobě očekávaného velkolepého vysvětlení nevysvětlitelného. Nakonec abych byl ještě rád, že aspoň ta mizerná klávesnice zase nezača…. nEZača — NEzAčA =:: neZA- – §§ ; ne., ne nee !!ˇˇ – 3 – 2 – 1 – 0 – ´´,, ,, ,,…. ….. ………………..